Tipy, kde, z čeho, jak zařídit a čím vybavit skleník.
10/01/2023 | Kinplast
Nacházíte-li se v životní etapě, kdy preferujete zdravé produkty vypěstované vlastními silami před nákupem v supermarketu, pořiďte si skleník. Máte-li pro něj na zahradě dostatek prostoru, nic nebrání tomu sklízet čerstvou zeleninu, nebo začít pěstovat teplomilné rostliny či kaktusy. Aby vám skleník dobře sloužil, je třeba vědět kam ho umístit, čím ho vybavit a jak správně zvolit jeho velikost.
Výběr skleníku
Skleník není kratochvíle na jednu sezonu, budujete jej s perspektivou, že bude sloužit několik let. Proto se, kromě rozměrů, musíme zabývat i kvalitou použitých materiálů. Ve skleníku rostliny rychleji rostou, kvetou i plodí. Je pro ně tedy důležitá ochrana před povětrnostními vlivy.
Kromě zeleniny a květin v něm lze hýčkat i tropické rostliny, orchideje či sukulenty. Poslouží i k množení pokojových květin a řízků dřevin nebo k přezimování přenosných rostlin. Jsou-li k tomu vytvořeny podmínky (osvětlení, vytápění, zavlažování), práce ve skleníku nikdy nekončí.
Rozměry skleníku
Pokud jste limitováni prostorem, volte menší rozměry skleníku. Pokud však prostor tolik neřešíte, nenechte se velikostí příliš omezovat. Některé skleníky pak nabízí možnost dodatečného nastavení a prodloužení.
Minimální rozměry skleníku by měly být alespoň 2,5x2 metry, v menším skleníku je obtížné pracovat. Náhradním řešením může být pařeniště, které k pěstování zdravé zeleniny poslouží dostatečně.
Tradiční skleník obdélníkového půdorysu se svislými bočními stěnami a sedlovou střechou poskytuje nejlépe využitelný prostor. Umožňuje i umístění polic.
Skleník s šikmými bočními stěnami zvaný japan na druhou stranu poskytuje rostlinám maximální možné množství světla. Tyto stěny propouštějí více světla oproti svislým, které ho zčásti odrážejí.
Kam skleník umístit
Vždycky je lepší pořídit si rovnou větší exemplář skleníku. Už proto, že by měl mít vrchol ve výšce zhruba dva metry. To abyste se během svého pobytu ve skleníku nemuseli krčit nebo lézt po čtyřech. Dvoumetrové výšce pak přizpůsobíme ostatní rozměry.
Najít pro skleník správné stanoviště nemusí být nijak jednoduché. Jsou poměrně nápadné, a tak je situujeme spíše za dům než do ulice. Hledáme slunné místo a pokud se nám zalíbí prostor v blízkosti hranic pozemku, potřebujeme získat souhlas souseda.
Každý skleník musíme větrat a zavlažovat. Proto není od věci mít do něj zavedenou vodu a elektřinu. Větrat a zalévat dokážou automatické systémy, a ty se bez přívodu těchto médií neobejdou. Jste-li zastánci klasiky a nepotřebujete, aby za vás práci dělaly technologie, počítejte před skleníkem s prostorem pro sud na dešťovou vodu, abyste měli zdroj zalévání blízko. Dešťová voda je k zalévání vhodnější než voda z řadu.
Skleník musí stát na co nejslunnějším místě. Přebytek slunce lze v létě regulovat rohožemi, žaluziemi či bílým nátěrem vápenným mlékem. Odborníci se shodují, že v ideálním případě stojí podélný skleník severojižním směrem, protože taková poloha zajišťuje po celé léto maximální množství světla. Chcete-li ale ve skleníku zimovat rostliny a preferujete zimní osvětlení, zvolte východozápadní orientaci.
Stavba skleníku
Když jste vyřešili umístění skleníku a popasovali se se všemi omezujícími faktory, přichází na řadu stavba. Skleník patří na betonové základy, ale betonu se lze vyhnout u menších exemplářů z polykarbonátu, které jsou dostatečně lehké na to, aby mohly mít základnu z hliníkových nebo ocelových profilů. To se výrazně promítne i do celkových pořizovacích nákladů. Pořizujeme-li si ale skleník na „dobu neurčitou“ vyplatí se betonové základy vybudovat.
Skleník je tvořen z profilů a výplňového materiálu. V sortimentu profilů si můžete vybrat mezi hliníkovými, ocelovými nebo z žárově pozinkovaného plechu, na výplně se hodí sklo nebo komůrkový polykarbonát.
Profily
Hliníkové a ocelové profily
Hliníkové profily jsou dostatečně kvalitní materiál často používaný ve spojení s polykarbonátem. Hliník odolává korozi, je ale lehký, proto se nedoporučuje do horských oblastí, kde hrozí větší zatížení sněhem. Ve standardních podmínkách má hliník nejlepší životnost. Nepotřebuje žádnou údržbu, nevýhodou je vyšší cena.
Ocel je pevná a odolná. Skleník z ocelových profilů se snadno sestavuje, zvolené sklo jako výplň se ke konstrukci musí lepit tmelem. Žárově zinkovaný odolá větru i sněhu.
Plastové profily
Stále častěji se při stavbě skleníku používá konstrukce plastová, která dobře izoluje a její trvanlivost vyhovuje. Není ale tak pevná jako kov či dřevo.
Dřevěné profily
Dřevo se na skleníky používalo odnepaměti, působí nejpřirozeněji. Kvalitní dřevo pro profily je ale poměrně drahé a vyžaduje údržbu. Přesto jsou zahrádkáři, kteří dávají přírodnímu materiálu přednost za všech okolností.
Na stavbu skleníku použijí například červený cedr či jiná tropická dřeva odolná vůči hnilobě i hmyzu. Toto řešení je patřičně drahé, ale efektní. Skleník z tropického dřeva se musí, stejně jako zahradní nábytek z téhož materiálu, napouštět olejem. Levnější jsou měkká dřeva, ta ale mají nejkratší životnost a musí se chránit nátěry.
Výplně
Rozptylové sklo, které se používá na výplň profilů, má dlouhou životnost, dobrou prostupnost světla a dobře se udržuje v čistotě. Je odolné i vůči krupobití. Sklo by mělo být nejméně 4 milimetry silné. Nejlépe propouští světlo, je nejtrvanlivější, zvláště pokud je zesílené a tvrzené. Nehodí se ale pro vytápěné skleníky, protože nemá dost dobré izolační vlastnosti.
Polykarbonát s komůrkami o tloušťce 4 a 6 milimetrů má mnohem menší hmotnost než sklo, nerozbije se a je méně náročné na pevnost základů. Polykarbonátové či akrylové desky mají poměrně dobré izolační vlastnosti, ale bohužel i nižší propustnost světla oproti sklu, kratší životnost, méně estetický vzhled a vyšší cenu. Jsou však odolnější proti rozbití.
Výplně z pozinkovaného plechu
Nejčastěji se jako stavebnice prodávají uživatelsky prověřené, praktické modely. Jejich konstrukce je sestavena z profilů vyrobených z žárově pozinkovaného plechu. Většina profilů je vyrobena z plechu o síle 1 mm, některé díly z plechu o síle 1,5 mm. Jedná se o profily, kde jsou vyšší nároky na pevnost. Veškerý spojovací materiál je pozinkován galvanicky.
Výrobce pozinkovaného plechu udává životnost zinku na plechu cca 15 - 20 let dle agresivity prostředí. Celá konstrukce je řešena tak, aby byla zajištěna její co nejdelší životnost. To znamená, že na celé konstrukci není žádné místo, které by bylo porušeno svařováním. Všechny spoje se řeší pomocí šroubů, případně pomocí průtahových nýtů.
Instalování výplní
Výplně se do konstrukce nelepí silikonem, ani jiným tmelem. Jsou připevněny pomocí přišroubovaných plechových příchytek, které jsou podloženy gumovým těsněním. Výplně lze tedy velice jednoduše v případě potřeby demontovat i znovu nasadit zpět.
Výplně jsou vždy dodávané v potřebných rozměrech, zákazník nepotřebuje nic upravovat. Výplň tvoří speciální skleníkové sklo o síle 4 mm. Toto sklo má jednu plochu s jemným vzorkem, ta zaručuje, že sluneční paprsky při průchodu přes toto sklo nevytvoří čočku a nespálí rostliny. Proto jej není třeba stínit rohožemi, ani natírat vápnem, či jinými přípravky.
Čím skleník vybavit
Práce ve skleníku se dá efektivně zautomatizovat. Nainstalujte topení regulované termostatem, automatizované otvírače oken i vhodný zavlažovací systém. Skleníkové rostliny pravidelnost ocení a vy nebudete otrokem své záliby.
Vytápění
Způsob vytápění závisí na teplotě, které chcete dosáhnout, i na tom, zda je skleník izolován. Svou roli hraje i médium, kterým chcete vytápět. Je-li skleník blízko domu, budete ho nejspíš vytápět elektřinou. Jestliže použijete termostaty a dobrou izolaci, nemusí stát provoz elektrického topení jmění.
Řadu výhod mají i teplovzdušné ohřívače. Používá se i vytápění na naftu, lehké topné oleje či propan-butan. Mají relativně nízké pořizovací náklady a snadnou instalaci. Provoz je ale dražší a za provozu může docházet k uvolňování jedovatých zplodin.
Vytápění skleníku je nejnákladnější investicí. Než o ní začnete uvažovat, měli byste vědět, že odborníci spočítali, že pro zvýšení teploty ve skleníku o pět stupňů je zapotřebí přibližně jedna kilowatthodina. Pro permanentně vytápěné skleníky tudíž připadá v úvahu i tepelné čerpadlo nebo solární vytápění. Volba závisí na využívání skleníku – zda bude sezónní nebo celoroční – a samozřejmě na vašich finančních možnostech.
Větrání a stínění
Každý skleník musí mít střešní větráky a platí, že jich není nikdy dost. Dobré je alespoň na některé z nich namontovat automatické otvírače, které zabrání přehřívání v době, kdy nezvládáte větrat „na vlastní pohon“.
Automatický otvírač oken je stálým hitem, který se drží na žebříčku nejprodávanějších skleníkových doplňků.
Stínovky podobné roletám jsou určené k zastínění skleníku. Plně rozvinuté stínovky by měly poskytnout ochranu jak stěnám, tak i střeše. Na vnitřní stínění se využívají speciální tkaniny s UV stabilizací nebo polyuretanové stínící sítě. Pohodlnější je vnitřní stínění, které může být napojeno na automatický systém. Pro venkovní zastínění skleníku připadají v úvahu výrobky z bambusu nebo rákosu.
Ve skleníku oceníte i množárnu, která umožní vyprodukovat z rostlin semena a řízky. Ideální je množárna s mlžením. Při použití množárny už nebývá nutné vytápět celý skleník, postačí vyčlenit odpovídající prostor.
V něm oceníte zdroj energie a termostatem regulované elektrické vytápění. Jejich funkčnost lze ještě vylepšit vrtulkovým ventilátorem a doplňkovým osvětlením, které zajistí, aby rostliny lépe prospívaly i za krátkého dne.
K výbavě skleníku patří i vodní prvky. Automatické zavlažování je neocenitelné a pomůže rostlinám za horkého počasí. Dokáže vás nahradit během nepřítomnosti. Pro hrnkové rostliny je vhodná spodní závlaha, zatímco rostliny na záhoně se mohou zalévat závlahou kapkovou. Na výhody kapkové závlahy už zahrádkáři přišli dávno.
Počáteční náklady na samočinné zalévání nemusí být nijak závratné. Pro začátek stačí do malého skleníku souprava pro automatickou zálivku, kterou později můžete rozšířit o další kapkovače, mlžení či časové spínače.
Plnoautomatické zavlažování ovládané počítačem nebo řízené zavlažování doplněné zavlažovacími hodinami se spínací automatikou zajistí rostlinám pravidelné zavlažování přesně v tom množství, které potřebují.
Pro předpěstování sadby, která už brzy na jaře vyžaduje dostatek slunce i tepla, se budou hodit police, které lze namontovat po celé délce skleníku. Později jsou využitelné k letnění pokojových rostlin. Když je nepotřebujete, sundáte je a do úchytů na konstrukci lze navázat provázky pro pěstování rajčat nebo upevnit síť pro okurky.
Těm, kteří mají potíže s ohýbáním, usnadní práci ve skleníku pěstební stoly. Pro udržení vlhkosti i teploty se na jejich dna pokládají speciální geotextilie či rohože, na nichž pak můžete v substrátu pěstovat především pokojové květiny, kaktusy, citrusy nebo bonsaje.
Prostor pod stoly se dá využít pro pěstování žampionů a dalších druhů „domácích“ hub.
Nezbytným doplňkem pro kontrolu teploty je přirozeně teploměr. Na trhu jsou výrobky, které měří teploty od minus čtyřiceti až do plus padesáti stupňů Celsia.